Papírové sochy Aneb naši ateliéroví papíráci

Vznikly v roce 2014, přesněji v měsíci listopadu. V tomto měsíci se už kupily použité papíry větších rozměrů určených k vyhození, či k vyřazení cobi dále k nepoužití. Svoji činnost ateliér zahajuje vždy začátkem školního roku, tedy v září. Papír je naším prioritním výtvarným materiálem pro výtvarná díla. Papír používáme i jako pokrývku podlahy, na které také pracujeme a vytváříme výtvarné projevy velkých formátů. Se vznikem zdařilých výsledků vznikají i zdařilé zbytkové hromádky papíru.

Papírová aprovizace společně tématem pro výstavu, která každoročně reprezentuje ateliér, s názvem „Ilustrace z ilustrací“ napomohla k představě vytvoření papírové sochy. Třeba například Pinokia od Carla Collodiho. Nejdříve byl namalován plošně a ……pak fantazie a lítost nad papírovým osudem určeným k likvidaci pomohla ke stvoření Pinokia v podobě papírové sochy. Takže se nám Pinokio zjevil ne jen na papíře ležícím na podlaze ve velkém formátu, ale po vytvoření dvojité šablony a slepených okrajích se vzniklý prázdný prostor v dvojité šabloně vyplňoval zbytkovým papírem, jehož osud by skončil jinak a Pinokio se pomaličku stavěl do stojící podoby nadlidské velikosti a krásně se na nás usmíval a polechtával dlouhým nosem, než byl přichycen k nějaké pevné ploše.

A tak vznikaly jeho i naši další pohádkoví přátelé v plastických papírových podobách. K Pinokiu se přidal Ferda mravenec od Ondřeje Sekory, Alenka v říši divů od spisovatele Lewise Carrolla a také významný Králík. Kocour v botách od Charlese Perraulta, Siréna od Arthura Spiderwicka a jiné. Sama struktura materiálu se stává určující významová i vizuální složkou díla. Další podstatná složka při realizaci je estetická skladba, barevný kolorový dotek. I pestrá barevnost budila radost dvakrát za sebou.

Zviditelněná vzpomínka přítomnosti neoddělitelně spjatou s formací ilustrovaných bytostí známých ilustrátorů. Takové bezprostřední sepjetí s jejich tělem a tím jejich svébytnou existencí, že se nám může literární postava plynule prolnout do reálu a my můžeme být udiveni se setkání právě v tuto chvíli, dnes i třeba za rohem. Sochy jsou věnovány všem, co bývají v úprku naší civilizace, nepostrádající anticivilizační prvky a nezkornatělých srdcí i těm a tomu, kdo se umí dívat a zastavit nad krásou, pít studenou vodu poznání a děkovat, že se umí probouzet se zpěvem. Abychom se stali diváky, potřebujeme k tomu chuť se dívat.

Ateliér Studánka