Galie

Tak schválně, kdo z vás ví, kde Galie ležela? Asi to nebude as tak složité. Kdo někdy viděl Asterixe a Obelixe, bude vědět. Zejména studenti připravující se na přijímací zkoušky uměleckých škol budou určitě jisto jistě spojovat Galii s keltskou kulturou a třeba si vzpomenou i na nějaké typické charakteristiky keltského umění (keltské mandaly? Nic? Oj, to je ale díra ve vzdělávání!). Každopádně pro všechny, kdo se chtějí dozvědět víc, třeba vás mile překvapí následující článek.

Původní území keltských kmenů se nacházelo zhruba v oblasti střední Evropy. Do Galie (dnešní Francie) začaly pronikat první skupiny kolem roku tisíc před naším letopočtem. Důvodem byly z největší pravděpodobností klimatické změny. Ze začátku se nezdálo, že by toto stěhování mělo nějakým způsobem ohrozit život původních obyvatelů, ale v osmém století před Kristem nápor přicházejících Keltů zesílil. Převaha byla značná. Keltové dovedli vyrábět železné zbraně a to nakonec rozhodlo. 3. století př.n.l. byla západní Evropa ve znamení vlády Keltů. Člověk by čekal, že tak vznikla velká říše, ale to se nikdy nestalo. Keltské kmeny mezi sebou vedly donekonečna boje a o vybudování fungujícího státu se nějak nestaraly.
Co se týče náboženství, pak pro nás do budoucna nechal galský lid hodně tajemství. Téměř jisté však je, že se zde jednalo o vícebožství. Funkci kněžích plnili Druidové. Druidové měli významné postavení u svého lidu. Nelze jim upřít velkou inteligenci. Skládali poezii a ani filozofie jim nezůstala cizí. Pro jejich rozsáhlé schopnosti dostali taky své jméno –  Druidové – „mnoho vědoucí“. Dávali rady, pletli se do politiky, prý úspěšně předpovídali budoucnost. A vychovávali a učili… Obdivuhodná byla jejich paměť. Galští Druidové odmítali svěřit své vědomosti písmu. Všechno, co věděli, se učili nazpaměť. Nám se díky tomu nezachovaly žádné písemné vědomosti. Druidové zářili i v oblasti léčitelství. Galové se řídili heslem: Nemoc pochází od bohů a její léčení také. Druidové, jako zástupci bohů, tedy měli moc léčit. Na bohy se ale vždy spoléhat nemohli, proto svoje znalosti rozšiřovali zejména v oblasti bylinkářství. Pelyněk zmírňoval bolest břicha, kozlík lékařský se ordinoval na játra. Samozřejmě, že rostlin byla celá řada: šalvěj, sporýš lékařský, heřmánek, vlaštovičník, řebříček a třeba řepík. Jako lék uznávali i jmelí jakožto lék na všechny neduhy. Těžko říct, jestli jim ve skutečnosti jmelí vůbec k něčemu platné bylo.

Druidové se oblíbili umění lektvarů. Svědčí o tom hlavně jejich uctívání kotlů a kotlíků. Manželka krále Tegia Voela prý dala rok a den v posvátném kotli vařit nápoj, který měl dodat tomu, kdo se ho napije, schopnost vidět budoucnost. Krom toho se legendy keltského původu často zmiňují o bájných kotlích, někdy jako o obětních kádích. Jindy zase o nádobách, v nichž docházelo ke vzkříšení. V roce 1880 se objevil jeden kotel v Dánsku. Pochází z prvního století př.n.l. Vnitřní a vnější stěna nádoby s průměrem 70 cm a výškou 40 cm se chlubí krásnou výzdobou mytologického významu.

Galové byli bez pochyby velcí bojovníci. Za zmínku stojí, že si schovávali hlavy svých nepřátel. Časem tak vznikaly celé sbírky. Hlavy byly nakládány do výtažku z cedrového oleje. Zlom v rozvoji galské kultury přivodilo neodbytné křesťanství. To chytře zaměnilo galské bohy ve světce, přejalo keltské svátky a s úspěchem vymítilo pohanské způsoby (i když někde přece jenom zůstali tradicím věrni). Bohužel galských literárních památek je opravdu velmi málo. Většina mýtů byla sepsána až ve středověku a upravována vlivem křesťanství. V některých se však dají rozeznat opravdové keltské zvyky. Některé báje zde pro vás shrnuji.

Cernunnův poklad

Báje vypráví o galských lovcích, kteří na pasece u lesa zahlédli jelena. Poznali v něm Pána lesa, nejkrásnější zvíře hvozdu. Měl prý světle zbarvenou srst na čele ve tvaru měsíce. Lovci utíkali do vesnice a svěřili se svým druhům. Všichni se okamžitě rozhodli, že se pokusí zvíře ulovit. Mít kůži Pána lesa! Spěchali opět k lesu. Jelena našli rychle. Avšak ten – jako by se jim vysmíval. Nakonec zaběhl do blízké jeskyně. Lovci se hnali hned za ním. A žasli! V jeskyni nestálo zvíře. Sedělo zde zvláštní stvoření. Připomínalo galského starce, zlatý nákrčník na krku, na hlavě ohromné paroží zdobené prsteny. Zjevil se sám Cernunnos – Bůh-jelen, bůh hojnosti a patron pastýřů. Ochromení lovci klesli na kolena. Cernunnos se ale nerozhodl potrestat Galy za to, že se ho pokusili ulovit, naopak. Nabídl jim vak zlata. A tak si prohloubil úctu mezi smrtelníky.

Hadí vejce

Druid Esugenos se vydal na dlouhé putování za tajemným cílem. Chtěl získat vzácné hadí vejce. Každému, kdo ho vlastnil, totiž zaručovalo nezvyklou nadpřirozenou moc. To, že se nachází na konci svého putování, poznal, když před sebou uslyšel slabé syčení. Potichu se plížil travou a koně vedl za sebou. Na slunci pak spatřil lesknoucí se klubko zmijí. Byli tak spletené do sebe, že nepoznal, kolik jich může být. Druid odříkal modlitbu. Fungovalo to. Hadí vejce se začalo pomalu zvedat z klubka. Jakmile však dopadlo do čapky Druida, hadi se rozmotali a jali se ho pronásledovat. Esugenos však na svém koni utekl. Zvíře přeskočilo potok a voda hady zastavila. Tak získat Druid mocný talisman.
I had má v galské magické symbolice důležité postavení. První obrázky hadů se objevují ve formě klikatých čar, které se našly už na raných nálezech. Později se objevují jako kadeře vlasů nebo jako zřetelné hadí linie. Na hada se nepohlíželo jako na živočišný druh, ale jako na mnohovrstevný symbol. Představuje ideu znovuzrození. Například Uroboros (zelený had, který věčně požírá svůj vlastní ocas) má upozornit na nekonečnost.

Zaklínač Ogmios

Různé báje vypráví o vrásčitém muži, o muži se shrbenými zády, na nichž měl připevněn toulec s šípy. Za ním prý kráčela skupina mladých mužů. Ušima byli připoutáni k tenkému zlatému řetězu, který se spojoval se starcovým propíchnutým jazykem. To kráčel bůh Ogmios. Přitahoval a podmiňoval si lidi pronikavou mocí hlasu. Šípy v toulci symbolizovaly rychlost myšlenky, bystrost pohotových odpovědí a duchaplnost. A tak procházel krajinou… dál a dál…

Taranisův hněv

Dagolitos a Eporedax uzavřeli sázku s přáteli v jedné z krčem. Chvástali se, že by dokázali vyšplhat až na Svatou horu. A teď byli na cestě. Jenomže čím výš došli, tím obtížnější byl každý další krok. Ale přesto pokračovali. To už se na ně s nebeských výšin mračil bůh Taranis. Pán nebe přece nestrpí tuto nevítanou návštěvu. Spustil na dva Galy své mocné blesky. Ti odhodili meče a prosili mocného o milost. Taranis se ale rozhněval tak, že pohnul okolní skálou. Z ní se stala obludná monstra a hnala se na dva mladíky. Dagolitos a Eporedax se již loučili s životem, ale bůh nebes nebyl tak nemilosrdný. A už vyčerpal zásobu blesků. Nechal nakonec Galy jít.

Eponnino hříbě

Eponna, bohyně na koni, projížděla krajinou na své kobyle ve společnosti krásného hříbátka. Zastavila se u bystřiny, aby se mohl malý koník napít. Náhoda tomu chtěla, sedláci uviděli bohyni. Zajásali, neb to pro ně byla čest a celý další rok tak budou mít velkou úrodu. Ale našel se jeden, Nertovira, který chtěl hříbě chytit. Když bude v jejich přítomnosti božské zvíře, celá země bude mít plné sýpky a zdravá a tučná stáda. Přemluvil většinu lidu a hříbě chytili. Marně se bránilo, zůstalo zapletené v sítích na divoké kance. V noci se však vesnicí prohnala tajemná jezdkyně a ráno překvapený Nertovira zjistil, že hříbě zmizelo. To si pro něj přišla Eponnina. A sedlák žil dál v hrůze možné pomsty bohyně.

Galie se svou tajemnou kulturou skýtá ještě různá tajemství, která asi nikdy nevydá. Její zvláštně temnou atmosférou se ale inspiruje mnoho umělců a spisovatelů. Třeba teď nabyté informace inspirují i vás.
Ale moment! Já ještě nevysvětlila záhadné keltské mandaly. Věřte mi, zase taková záhada to není. Jedná se o obrazce složené s různých propletených objektů (z květů, hadů a jiných zvířat, tématem mohou být i lidské postavy). Mandaly mají obecně magický význam, najdeme je v různých lidských kulturách a často jsou popisovány jako prostředky pro komunikaci s anděly a dalšími nadpozemskými stvořeními.

Pěkný den. Jitka H.
Literární zdroje:
Alain Quesnel, Bernard Briais – Mýty a legendy Egypta, Řecka a Galie
Sabine Heinz – Keltské symboly – Magická síla symbolů I.
Obrázky:
http://earthsongtiles.com/30×30-celtic-deer2.jpg
http://www.gaelicmatters.com/image-files/celtic-druid.jpg