Záclona aneb Základ Renesance

V minulé části našeho příběhu jsme našli Egypt. Mezitím se však v naší zemi stalo něco velmi zvláštního. Víte, když se řekne renesance, napadnou vás stavby, jenomže mě napadají slova jako trapas, náhoda, blázinec, tajemství. Však vám taky hned řeknu proč. Všichni jistě víte, že renesance určitě byla. No jo, ale jak na ni člověk přišel?

V městečku jménem Partiovo se konala slavnost, nebyla to ale slavnost v krásných šatech nebo s hudbou. Byla to slavnost, kde se jen sedělo, pilo a hudebníci seděli zmateně na židlích, protože nevěděli, jak se na co má hrát. My se však zaměříme na malou holčičku jménem Gustavína.

Gustavína měla 12 let. Vychystala se na ples tak, že si vzala maminčinu bílou košili na spaní. Po cestě o ní víc než 50krát zakopla. Když došla na ples, všude byla strašná spousta lidí. Lidé se na sebe mačkali, popíjeli a jedli. Smáli se, až jim jídlo prskalo z úst ven. Nic moc společnost pro malé děti. Gustavína se po čtyřech doplazila k velkému oknu s dlouhými červenými záclonami, které měly na svém zakončení tři hnědé pruhy. Hned u záclony seděl muzikant a studoval hru na piano. Dlouhé prsty měl položené na pianu a něco si pro sebe mumlal. Když se Gustavína konečně postavila, dívala se kolem sebe zvědavým a přihlouplým pohledem, najednou protáhla obličej a nenápadně se naklonila k pianu, aby slyšela, co si to ten chlap za pianem mumlá.

Najednou se kolem Gustavíny protočila neskutečně opilá slečna, která narazila do Gustavíny. Gustavína začala udržovat pád a zakláněla se dozadu s tím, že ustupovala dozadu. V okamžiku stoupla na záclonu, začala se do ní zamotávat a zamotávat a zamotávat, až záclonu strhla (vypadla jako mumie, které trčí jenom hlava a ruky). Jak už padala na zem, strčila do muzikanta, kterému se po pianu pohnuly prsty, a zaznělo pár krásně znějících tonů. Gustavína spadla, praštila se do hlavy a upadla zabalená na zem. Mezitím muzikant začal sám od sebe hrát.

A to byste koukali, jak on to tam rozbalil. Lidé viděli slečnu (tu opilou), jak se motá, a začali do hudby napodobovat její divné pohyby. Nakonec se to začalo podobat tanci. Nadruhý den se v celém světě a začalo mluvit o nejlepší slavnosti vůbec. Místo slavnost se tomu začalo říkat PARTY (podle městečka Partiovo). Na další den se k partiovské královně dostavila francouzská návštěva. Královna se usadila na svém trůně a nahlas prohlásila: „Nechť vstoupí“. Obrovské dřevěné dveře se rychle otevřely a z nich vstoupil dlouhý hubeňour ve velmi podivném oblečení. Odkašlal si a s francouzským přízvukem a s velmi výrazným R (takovým tím francouzským R, které nikdo normální z jiných zemí neumí vyslovit) řekl: „Magmazel, jí slyšel, že ve vaše město Partiovo je největší trend, a já jsem pocítil amor k vašemu městu, a chtěl sem vám nabídnout moje služby. Koluje však pověst, še nemate ani páru o tom, co je to móda, a tak jsem přišel, abych u vás pochytil nové nápady a něco vás naušil.“

Královna přemýšlela s hlavou zaraženou do země. Mezitím se však probrala Gustavína. Sedla si. Záclona teď vypadala úplně jinak, byla volnější a upravenější. Vstala a chytla se za hlavu. Francouz se nedočkavě díval kolem sebe, jeho oči směřovali k oknu směrem k Gustavíně. Koutkem oka ji uviděl a šel s pohledem dál. Najednou ale prudce otočil hlavou, oči se mu zableskly, s velmi obdivujícím pohledem a s otevřenou pusou koukal na zvláštní oděv Gustavíny.

Z velkého obdivu z takového nádherného modního nápadu vykřikl krátce „Oooo, nevydaná beauté“. S vtipným poklusem směřoval k vystrašené Gustavíně, aby ji pomohl předstoupit před  královnu.

Francouz řekl: „Má královno, vidím, že pomluvy nejsou pravdivé, vaše móda je dokonalý objev.“ Královna se bystře podívala na záclonové šaty a povolila francouzské návštěvě ušít takovéto šaty pro všechny dámy v království. Francouz dostal svoji komnatu a šaty jemně upravil. Protože ve Francii byl vážně obrovský trend jíst šneky a žáby, polovina Francie trpěla nadýmáním. Náš Francouz také. Proto šaty udělal v pase široké, některé ale i velmi úzké, protože nevěděl, jak to máme tady u nás.

Rukávy vypadaly jako by do nich někdo napustil vzduch. Nakonec přihodil pár výšivek a šperků. Královna musela tento okamžik pořádně oslavit a ukázat všem své krásné šaty. Konala se tedy Partiovská PARTY. Všichni obdivovali Gustavínu, královnu i našeho Francouze. Muzikanti se od minula zlepšili, už hrála i harfa a flétna. Všichni si v době volna nacvičili krásný pomalý tanec a kuchaři navařili spoustu jídla.  Postupně se z pomalého tance stal rychlý a trhaný tanec, kde se pořád vrtělo hlavou. Nad druhý den přišlo k místnímu lékaři mnoho mužů s tím, že mají něco s krkem a se zády. Doktor si ale nevěděl rady, jak tuto novou chorobu, která se všem určitě stala při tanci, léčit.

Všichni muži z města ho prosili, aby ten přístroj vypadal tak, aby byl třeba jako oblečení. To víte, hodně manželek se nesmělo dozvědět, kde se jejich manželé v noci toulali a tancovali. Šel za Francouzem pro radu. Francouz celý večer seděl a dumal nad tím, jak může vyrobit pomůcku takovou, aby se podobala kusu oblečení. Vyskočil ze židle, vytáhl ze skříně nabubřelý kruh, který se ale používal na úplně něco jiného, a zkusil si ho vytvarovat kolem krku. Naskládané a velmi pohodlné látce se začalo říkat límec. Tento límec nosili jen muži a vypadalo to jako další nový trend. Manželky se nic nedozvěděli. Nakonec se Gustavína stala hlavním modelem Francouze a v Partiově se rozšířil tanec, hudba i móda. Tak vidíte, že i malá holčička se záclonou může změnit celou budoucnost.