Magie ve starém Egyptě prostupovala každou oblast života a smrti, a to nejen pokud jde o náboženské obyčeje, ale i v záležitostech všedního dne. Egypťané hojně využívali kouzelné amulety na ochranu živých i mrtvých, vepisovali zaříkávadla na staré svitky i na stěny hrobek a paláců. Vše nevysvětlitelné našlo svoji příčinu v dění nadpozemského světa bohů, démonů a kouzel.

Často obdivované malby v egyptských hrobkách neměly prostory pouze krášlit. Jejich funkce byla spíše magická, protože Egypťané věřili, že je-li nějaký předmět nebo výjev ztvárněn, může tím začít existovat. Byl-li majitel hrobu zpodoben, jak si užívá života na zemi, věřilo se, že životní radovánky budou pokračovat i po smrti. Na malbách se proto objevují stoly přetékající jídlem, aby ho bylo dosyta i v příštím životě.

Podobně jako malby v hrobkách měly svůj vlastní magický život i hieroglyfy, jimiž se v Egyptě psalo. Napsat něčí jméno znamenalo pomoci mu, aby žil navždy, zatímco zničit něčí jméno znamenalo zabránit mu, aby se po smrti znovu narodil. Egyptská panovnice Hatšepsovet byla regentkou za nezletilého syna Thutmose. Stala se však tak schopnou vládkyní, že na trůně zůstala až do své smrti nehledě na zletilost Thutmose. Ten se jí pak pomstil tak, že nechal zničit veškeré symboly a jména jeho matky na všech chrámech a jiných památkách.

V Textech pyramid, sepsaných k ochraně krále, jemuž se díky nim mělo dostat bezpečné cesty do posmrtného života, jsou hieroglyfy představující tvory, kteří by mohli být nebezpeční, záměrně pokřiveny či špatně vykresleny, aby tito tvorové nemohli ožít a panovníkovi uškodit.

Stejně důležitá byla magie v každodenním životě, zejména v lékařství, ačkoli egyptští lékaři byli považováni za velmi dovedné a ve starověkém světě se těšili dobré pověsti. Nad pacientem mohly být odříkávány zaříkací formule, aby z něj vystoupil jed z hadího či škorpioního uštknutí. Jindy se lékaři uchylovali k magickým číslům: uvázat sedm čarovných uzlů například pomáhalo proti bolesti hlavy či jiným neduhům.

Magie a mágové se objevují i v lidových vyprávěních, která měla často jenom pobavit, jako se stalo v 26. století před naším letopočtem, kdy si faraón Chufu zavolal do svého paláce stařičkého kouzelníka Džediho. Džedi tvrdil, že s pomocí magie dokáže vrátit na své místo uťatou hlavu jakéhokoli tvora. Chufu chtěl, aby mu tuto svou mimořádnou schopnost dokázal, a nařídil, ať přivedou vězně a srazí mu hlavu. Kouzelník, omráčený takovým zneužitím moci, však prohlásil, že by dal přednost posvátnému zvířeti. Zkrátili tedy o hlavu husu. Stará verze příběhu dále tvrdí, že Džedi položil tělo husy na západní stranu kolonády a hlavu na východní. Pak povstal a pronesl několik slov magické síly, po nichž se tělo dalo do pohybu a hlava rovněž tak, a pokaždé, když se pohnuly, se přiblížily k sobě, až se nakonec hlava dostala na své místo na husím krku a husa se rovnou dala do kejhání. Kouzelník pak opakoval svůj kousek s uťatými částmi jiného posvátného zvířete a nakonec s volem. „Pronesl slova magické síly a vůl se zvedl a žil jako dřív,“ tak se dá ze staré verze citovat. Staří Egypťané měli zázračné příběhy ve velké oblibě. Se světem čar žili v souladu a vzájemném porozumění.

K jádru náboženství starých Egypťanů patřila i víra v to, že správně napsaná slova mají magickou moc v posmrtném životě. Zvláštní modlitby, chvalozpěvy a kouzelné formule, jež Egypťané v písemné podobě umisťovali do hrobů, měly vysvobodit duše zemřelých a zajistit jim bezpečný přechod na onen svět.

Hieroglyfy nejstarších egyptských pohřebních textů, Textů pyramid, jsou zapsány na vnitřních stěnách pyramid a pocházejí přibližně z poloviny třetího tisíciletí před naším letopočtem. Některé mají charakter předpovědí. Podle jedné z nich se měl král Venis stát sekretářem slunečního boha, a formule obsahovaly výčet denních povinností. Panoval obecný názor, že jsou-ly taková přání přenesena správným způsobem, jistě se splní.

V dobách Střední říše (2040 – 1640 př.n.l.) byly kouzelné formule zaznamenávány na dřevěné rakve vysoce postavených a majetných lidí. Jsou proto známy jako Texty rakví. S příchodem Nové říše (1550 – 1070 př.n.l.) byly upraveny, rozšířeny a shromážděny do sbírky s názvem Kniha mrtvých. Papyrové svitky s úryvky z těchto spisů byly ukládány do rakve spolu s tělem zesnulého. Mohly obsahovat i přes sto sedmdesát zaříkání a mnohdy je provázely i překrásné ilustrace. Jejich nejčastějších tématem je „vážení srdce“ v síni soudu před bohem Usirem (Osiridem), kde se na vahách na jedné misce vážilo nebožtíkovo srdce a na druhé pírko představující pravdu a spravedlnost. Nedaleko vah číhala odporná obluda, Babai – stvoření s krokodýlí hlavou, tělem lva a zadkem hrocha, připravená pohltit každého hříšníka, jehož srdce se ukáže těžší než pírko – ten, jehož srdce se ukázalo lehkým, se naopak mohl připojit k ostatním duchům a užívat radostí posmrtného života.

Do pohřebních komor byly rovněž umisťovány realistické sošky lidí, známé jako vešebti. Staří Egypťané věřili, že jsou-li tyto dřevěné, hliněné či porcelánové figurky opatřeny patřičnými nápisy, promění se v posmrtném životě v užitečné služebníky. V jiných figurách, známých jako sošky Ptah-Sokar-Usira, se prolínají zpodobení bohů úsvitu, nočního slunce a zmrtvýchvstání. Někdy byl zlomek mumifikovaného těla vložen do podstavce ve tvaru rakve umístěného pod soškou, čímž měly být na zesnulého přeneseny rozmanité vlastnosti těchto bohů. Socha i podstavec pak byly popsány modlitbami. Egypťané věřili, že taková slova jsou magickým klíčem k životu na onom světě.

Pro všechny starověké národy byl Egypt krajinou bohatou neproniknutelnými tajemstvími. Řekové, Hebrejci, Římané a Peršané museli být nepochybně uchváceni velkolepými památníky a považovali Egyptskou říši za záhadu. Ještě v pátém století př.n.l. se Řek Hérodotos ani neodvážil napsat, co mu svěřili egyptští kněží. Když mluvil například o Usirovi, označil ho jako „boha, kterého nemá právo pojmenovat“. Nicméně Hérodotos také napsal, že egyptský lid létá v kovových lodích, pluje pod hladinou oceánů a dokáže proměnit noc v den. Jeden egyptský kněz mu prý řekl: „Dnešní země je jen stínem světa, který byl zničen.“ Představme si pod tím, co chceme…

Ženská božstva (zejména Eset) se ve středověku stávala předobrazem kultu černých bohorodiček a v křesťanství se démonizovaly, aby se potlačil vliv pohanství.

Duše a tělo

Staří Egypťané měli o tom, co dnes nazýváme duší, důkladně promyšlenou představu. Nejstarší entitou spojenou s duší bylo ka, životní síla, o níž se soudilo, že existuje ještě před narozením a trvá dál po smrti. O ka se často uvažovalo jako o člověkově dvojníku či dvojčeti, jeho povaha však není docela zřejmá. Zdá se, že v sobě zahrnuje moderní představu osobnosti a individuality a že je odrazem celého člověkova já. Bylo pravděpodobně míněno jako strážce či průvodce posmrtným životem. Ka se dařilo podle toho, jak bylo uchováno tělo a jak o ně bylo postaráno. Hrobkám se někdy říkalo „domy ka“ a byly zásobeny skutečným jídlem a výbavou, jakož i obrázky či modely předmětů, které měly být k společnému užitku ka a zesnulého. Pro Egypťany usilující o šťastný život po smrti byly hmotné a duchovní potřeby nedílně spjaty.

Jiná představa se označovala slovem ba. Ba se považovalo za nehynoucího ducha, který se po smrti může oddělit od těla, opustit prostor hrobu, ve dne se toulat po světě a v noci se sem opět vrátit. Aby se ba mohlo vrátit do těla, muselo tělo zůstat nedotčené. Tato víra je základem propracovaných pohřebních zvyků (mumifikace). Ačkoli ba na sebe může vzít jakoukoli podobu, obvykle to byl pták s lidskou hlavou.

Amulety

Egypťané měli v oblibě četné amulety a talismany, které nosili jako šperky a vkládali je do sarkofágů k mumiím.

• Oko „vadž“, jeden ze znaků hieroglyfického písma, bylo symbolem zdraví a hojnosti.
• Kříž s kruhem zvaný „anch“ symbolizoval samotný život.
• Skarab „chepter“ znázorňoval neustálou obnovu života.
• Soška domácí bohyně Tverety pomáhala ženám při porodu.
• Soška domácího boha Besa, směšného trpaslíčka, tanečníka a hudebníka, bděla nad domem a spánkem jeho obyvatel. Lidé ho zobrazovali často jako dekoraci lůžek a podpěrek hlavy.

Lid bohů

Egypt zažil spoustu válek a setkal se s různými kulturami. Přesto se staří Egypťané považovali za jediné skutečné lidi a vyvolené. Bohové, kterých bylo kolem sedmi set, hráli spolu s magickými předměty a rituály podstatnou úlohu v každodenním životě. Náboženská víra byla velmi široká. Množství bohů bylo její přirozenou součástí. Někteří z nich byli neopakovatelní, jiní se odvozovali a sami Egypťané si je pletli. Stejně tak i legendy a mýty. Mnohé z nich si protiřečí, takže je těžké přijít s jedinou pravdivou verzí. Každé město mělo svého boha ochránce, který vládl světu druhořadých bohů a bohyň.

Samozřejmě ale existuje i egyptský národní panteon, který uctíval v zásadě každý Egypťan.

Amon-Re

Stačí, aby pootevřel oční víčko, a nastane den. Stačí, aby je přivřel, a nastane noc. Je to sluneční a nejvyšší bůh. Probouzí se na Východě a připraví zlatou sluneční loď, která měří sedm set sedmdesát loktů. Vedena zdatnou posádkou a v doprovodu bohů, vyplouvá loď na nekonečný nebeský oceán. Na své pouti vyzařuje po celý den teplo a světlo. Obloha potemní, až když se sluneční loď ztratí na Západě. Opustí svět, který je možné vidět očima smrtelníka. Tehdy se Amon – Re vzdá své denní tváře a mění ji v hlavu berana s dlouhými stočenými rohy. Jeho loď pak proplouvá pustou říší, podzemní říší mrtvých, zvané Amanti. V těchto končinách musí bůh projet dvanácti branami noci. Re pak přistane na území podzemních bohů, kde vládne bůh Usire. Potom slunce vstoupí do západní jeskynní krajiny, kde vládne Sokar. Všude leží jen tma. Krajinou protéká řeka plná hadů. Plavba sluneční lodi je proto nebezpečná. Amon – Re ale vždy vyvázne. Pluje dál a před ním plavou dvě ryby – jedna s růžovými a druhá s modrými ploutvemi. Najednou vydají varovný signál. A to už bůh ví, že se bude muset utkat s Apopisem – velkým a hrozným hadem tyčícím se zpoza skalního útesu. Naštěstí vyhrává. Kdyby ho Apopis porazil, Re by zanikl ve vesmíru a zavládl by nepředstavitelný chaos. Nyní ale může bůh projet velkými vraty do světa živých a zrodí se nový den.

Re byl Egypťany velmi opěvován. Zahrnoval je milosrdenstvím a dobrodiním. I pláč tohoto boha bylo pro lidstvo darem, neb každá jeho slza se proměnila ve včelu. Včelí med Egypťané využívali při léčení. Re zahrnoval lidstvo soucitem, naučil je zaklínací formulky proti hadům a dravé zvěři. Zaklínáním je chránil před zlými duchy. Pomáhal nemocným. Jeho nekonečná moc ho činila nejvznešeně

Osiris

Bůh mrtvých a bůh podsvětí. Je bohem, který pořád umírá a znovu se rodí. Texty pyramid vyprávějí, jak Usire, syn bohyně Nut a boha Geba, zdědil otcův trůn. Když pak nově uspořádal věci královské, odešel k národům na jihu, aby je naučil obdělávat půdu a klanět se bohům. Vládu v té době přenechal své sestře a zároveň manželce Eset. Když se Usire vrátil, nastražil na něj jeho žárlivý bratr Sutech léčku. Během stolování vyzval své hosty, aby ulehli do honosného sarkofágu, a slíbil, že jej daruje tomu, komu bude přesně na míru. Jakmile se však do něj uložil Usire, Sutech nádherný sarkofág zavřel a hodil ho do Nilu. Bůh se vevnitř udusil, ale sarkofág doplul do města Byblos. Sotva se Eset dozvěděla, co se stalo, vydala se do Byblu. Tělesné ostatky pak převezla do Egypta. Jenomže Sutech tělo našel a zmizel s ním do svého sídla. Rozsekal Usirovo tělo na čtrnáct kousků a nechal ho rozptýlit do všech koutů světa. Chtěl tak zabránit, aby Usirovo ka žilo dál. Eset však všechny části jeho těla našla a obvázané a mumifikované tělo dala v rakvi pohřbít v Abydu. Díky zaklínadlům se podařilo Usira vzkřísit. Usire se ale stal bohem zesnulých. Město Abydos se pak v egyptských dějinách proslavilo hlavně rozsáhlým kultem boha Usira.>

Óda na Usira

„Již přicházejí, vody života, jež jsou na nebi. Již přicházejí, vody života, jež jsou na zemi. Ó, Usire! Přívaly stoupají: hojnost je na dosah ruky. Čas záplav je tu, tryská z proudu, který vychází z Usira. Nechť ti bohové dovolí přijít na svět pod jménem Orion.“

Eset (Isis)

Manželka boha Usira a matka boha Hora. Nejuctívanější bohyně starého Egypta. Eset byla jakýmsi ideálem ženy: ušlechtilá, krásná, milující, věrná, měla velký cit pro mateřství. K tomu byla ještě vybavena kouzelnou mocí, kterou využívala výhradně ke konání dobra a k hájení spravedlnosti. Uctívání bohyně Eset se rozšířilo i do několika dalších zemí. Její kult převzali např. Řekové a Římané. Jak už jsem ale říkala, křesťanství se postaralo o potlačení jejího kultu a spojilo její magickou moc s ďáblem.

Hathor

Bohyně nebe a ztělesnění nebe, bohyně lásky a radosti, hudby a pití, ochránkyně žen a zemřelých, pomáhala při porodu a výchově dětí. Označovali ji také za duši stromů. Pro Egypťany byla dobrotivá a bdělá. Toto je jen zlomek z funkcí připisovaných bohyni Hathor, nejdůležitější však byla funkce bohyně lásky. Byla matkou a manželkou boha slunce Re, její jméno doslova znamená „Horův dům“. Hathor byla jednou z nejuznávanějších božských bytostí. Zobrazována byla v podobě krávy, nebo ženy s hlavou, či ušima krávy, a proto byly krávy nejctěnějším zvířetem v Egyptě.

Thovt

Bůh moudrosti a učenosti, spravedlnosti, řádu a zákonů, písma a řeči, lékařství a kouzelnictví. V různých částech Egypta mu byly přisouzeny i mnohé další vlastnosti. Opravňoval vstup mrtvých do podsvětí, byl považován za Reovo srdce a jazyk. Daroval lidem řeč, vynalezl písmo, měření a počítání a to zejména času. Thovt se účastnil obřadu „vážení srdce“, kde zapisoval, kolikrát dotyčný na otázky bohů odpovídá lživě a jeho srdce je pak na vahách lehčí než pštrosí pero bohyně pravdy Maat a oznamuje duchu zemřelého rozsudek. Byl dárcem i veškerého umění geometrie, architektury a astronomie, také vynálezcem hudby. Uctíval se taky jako bůh měsíce.

Anup (Anúbis)

Bůh mumifikace a pohřebišť. Účastnil se procesu mumifikace, doprovázel mrtvé do podzemní říše a přiváděl k poslednímu soudu. Byl i součástí obřadu „otevírání úst“, kterým se umožnil mrtvým nový život na onom světě.

Mohla bych pokračovat dál a dál, jelikož množství egyptských bohů a opravdu velké. Myslím ale, že článek už byl sám o sobě docela vyčerpávající, a tak raději uzavřu danou tématiku. O Egyptě se toho napsala mnoho a jistě se ještě mnohem víc napíše. Spousta lidí tráví celý svůj život bádáním po egyptských záhadách. Plné odhalení a porozumění této starověké kultury je ale ještě v nedohlednu.

Tak zase někdy! Jitka H

Použitá literatura

Ilustrované dějiny světa – Egypt a starověké Řecko

Tajemství kolem nás – Reader´s Digest Výběr

Almanach tajemna – Reader´s Digest Výběr

Mýty a legendy – Egypt, Řecko, Galie od Alaina Quesnela

Dějepis 1 pro gymnázia a střední školy – pravěk a starověk

Časopis Epocha 8/05

Časopis National Geographic 10/02