Stvoření inspirovaná starověkými dějinami

Zaposlouchejte se do zvuku mávání křídel ptáků a do zpěvu řeckých múz.
Nemyslete na práci. Nezaobírejte se povinnostmi. Dovolte si otevřít své dětské oči, které mnohdy zamlžuje prudérnost světa, ve kterém žijeme.

Vidíte Kentaura? On vás v odrazu svého meče viděl dřív.

Slyšeli jste boha Horuse? Ne? Přelétl nad vámi, když jste se zrovna litovali nad svými neštěstími.
Všimli jste si, jak si o vás víly šuškají? Nedonesli jste jim žádné kvítí.
Ale to nevadí. Teď zavřete dveře, ty, kterými k sobě do duše zvete zlé nálady a své naučené postoje. Otevřete vrátka do zahrady, tu, jenž byste každý den měli zalévat vlídnými slovy, úsměvy k druhým a hřejivými objetími.
Nelekejte se rytířů s dvěma tvářemi, hlídají dnešní brány do labyrintu, ve kterém je nutno se ztratit, aby každý poznal svou druhou tvář.

Stoupněte si bez ostychu do stínů stromů, lišky a vlci vám pak budou více důvěřovat. Nejvíc si však jejich přízeň získáte, když jim donesete ochutnat na špičku jazyka kousek svého srdce.
Koukněte se teď hluboko, až na své člověčí dno a uctivě pozdravte všechny své strachy. Popřejte jim pěkného dne a pusťte je škvírou mezi prsty u nohou do trávy mezi brouky a skřítky. Dopřejte jim jeden den bez vás.
Napijte se po doušcích z fontány mýtů a bájí, zchlaďte si hrdlo příjemným mrazením dávných příběhů, jenž se staly, avšak neustaly.

Pohlaďte po čele Sfingu, jenž bdí nad světem mrtvých, kteří ji milují více než samotnou smrt, až ji z toho pěkně lechtá u srdce.

Rozkrojte plody Tajemství, vytesané ze skal Nevědomí a ochutnejte jejich trpké aroma.
Ale hlavně, cvrnkněte korunu do moří tak vzdálených, že se k vám přiblížili alespoň ve snech a zamávejte ploutví kosatkám a žralokům. Potěšíte tím samotného Poseidóna. Na oplátku vám zaručí, že se do jeho oceánu prožitků za rok opět vrátíte.