Proč nás fascinují draci?

Draci jsou oblíbeným tématem v literatuře, umění, náboženství, pohádkách… No prostě skoro všude. Vídáme je ve filmech, na vlajkách, emblémech i v logotypech firem. Proč nás odjakživa tolik fascinují? Zvlášť když vlastně ani neexistují? Ať už je to jakkoli, i náš ateliér si majestátná bájná zvířata oblíbil a stali se tak oblíbeným tématem děl našich žáků a studentů. Tak nějak cítím, že si zaslouží, abych o nich napsala něco víc. Takže světe pozor, jdeme si rozebrat, co nebo kdo je vlastně drak!

Draci, pověsti a mýty o nich jsou staré jako lidstvo samo. Jejichž obraz ustálila středověká heraldika. Ve světové mytologii se však slovem drak, pocházející z latinského draco, označují jakékoli nestvůry. Kupříkladu v Arménii se draci podobají lidem. Jinde to jsou zrůdy připomínající čtyřnohé, dvounohé nebo dokonce beznohé plazy. Mohou a nemusí mít křídla, v Číně nebo Japonsku mají velké hlavy Psa z Fu, jinde jsou to tvorové s hlavami ještěrek. Pokud se nevyskytují v heraldice, mívají podobu hada. Draci mají tedy ve většině případů podobu plazů, proto jsou svázáni se zemí. Mají však i pracky, a tím se částečně z říše plazů oddělují. A zároveň patří ke vzdušnému světu, protože můžou mít křídla. Často nosí rohy. Nejtypičtější je pro ně nazelenalá nebo šedá barvy. Výjimkou ale nejsou ani červené, modré, černé, bílé a v podstatě jakékoli jiné zabarvení. Draci chrlí oheň. To symbolizuje jejich pozemský původ.
Drak bývá vyobrazen jako strážce (například nikdy nespící drak v pověsti O zlatém rouně). Má rád zlato a v mnoha pohádkách se přesvědčíme o tom, že na něm dokonce spí. Vnímejme však tuto charakteristiku majestátného stvoření za spíše úsměvnou. Dobře tak slouží lidové slovesnosti a zpestřuje báje a pověsti mnoha národů po celém světě. Drak se stal symbolem síly, vychytralosti a dravosti. Mnozí mytičtí hrdinové s ním bojovali na život a na smrt. Vzpomeňme svatého Michaela, který je v Apokalypse svatého Jana líčen jako bojovník s drakem zlým a lstivým, který znázorňuje satana svrženého na zem.

Čínští draci

Bavili jsme se o zlé stvůře? Tak pozor! Neplatí to všude na světě. V Číně je drak spolu s jednorožcem, fénixem a želvou jedním ze čtveřice dobrem nadaných nadpřirozených tvorů, kteří pomáhali tvořit vesmír. Východní draci se připodobňují k silám přírody, k silám nebezpečným a mocným. Ale rozhodně ne zásadně nepřátelským člověku. Můžou se projevit jako bytosti přátelské, veselé, citlivé. Jsou sice nenásilné povahy, ale jejich hlavní vada je v tom, že dokážou být nespolehliví nebo lhostejní k dění kolem sebe. Například čínští draci coby symboly pánů vod mohou usnout, nesnažit se dostatečně plnit své povinnosti, jít si se svými kolegy oslavovat nějakou velkou událost. Jakmile zapomenou na své poslání hlídat vodu, velké řeky vystoupí z břehů, nad oceánem vypukne bouřka, hrozí sucho, voda ve studánkách se začne kazit. I když jsou čínští draci většinou hodní, mohou svou nevědomostí způsobit katastrofy.
Klasickým symbolem východního draka se stal tvor podobný v mnohém hadu, má ovšem silné pařáty a je nádherně barevně zdobený. Barva draka měla zvláštní význam. Černý drak je nositelem zkázy, žlutý přináší štěstí a modrý věští narození velké osobnosti. Nesmíme zapomenout na to, že každý drak vlastní svou perlu. Ta ztvárňuje blahobyt, ale taky moudrost a vzdělanost. Perla se může stát dočasně vlastnictvím člověka. Jejím prostřednictvím se dá rozmnožovat bohatství. Ještě bych měla dodat, že východní draci nemívají křídla, čímž se liší od našich klasických pohádkových příšer.
Podle jedné báje se v trhlině oblohy usadil obrovský černý drak, drak ohně, na jehož náladách závisí život celé Číny. Když otevře oči, je den, když je zavře, je noc. Jeho dech rozpoutá bouři, vichřici a proměňuje roční období. Na čínské obloze je ale víc draků. Někteří z nich pronásledují Měsíc či Slunce a pokoušejí se je sežrat. Tím se vysvětlují pravidla zatmění.
V oceánech žijí čtyři hlavní dračí králové, kteří vládnou v každém ze čtyř moří obklopujících starou Čínu. Jsou to: Ao Kuang, Ao Šen, Ao Žuan a Ao Ťin. V jejich čele stojí Ao Kuang.
Po celá staletí čínští rolníci pořádali procesí, aby si naklonili přízeň draků deště. Na jejich počest postavili tisíce chrámů. Když je déšť přes všechny jejich modlitby velký a ničivý, vytáhnou Číňané sochu draka z chrámu a nechají ji na prudkém slunci, aby draka potrestali. Je totiž známo, že východní draci nemají silné slunce příliš v lásce. I tak panují mezi draky a lidmi dobré vztahy.

Západní draci

A jsme zpátky u našich evropských nestvůr. V zápasech bohů a draků se objevuje myšlenka rovnováhy sil. Například ve Skandinávii museli bohové bojovat s draky, aby obnovili pořádek v přírodě. V každém boji se pak mohlo zrodit něco nového. Na západě mají šupinatí tvorové podobné vlastnosti jako například „obři“. Jsou to základní bytosti, které se objevily na zemi dříve než bozi a lidé. Tito draci měli rozlišné tvary.

V různých evropských zkazkách o dracích se opakuje téma střetu dobra se zlem. Útočící draci rovněž symbolizují udatenství. Bohužel ne všichni draci jsou tím, čím se zdají. Některé středověké národy si vyprávějí příběhy o dávných bojích s draky, aby tak ospravedlnily zábor cizího území. V pozadí dalších pověstí figurují skuteční hadi. Drak z Ludhamu v anglickém Norfolku se vyvinul z velikého hada, kterého podle zpráv v novinách z roku 1782 spatřilo několik místních obyvatel. Někteří autoři popisují jako dračí zápas skutečné události. Jeden anglický kronikář z 15. století líčí, jak se v pátek 25. září 1449 u řeky Stouru utkali dva draci dštící oheň. Jedna nestvůra byla černá, druhá zbarvená do červena, posetá skvrnami. Autor kroniky tak velmi poeticky vyjádřil obyčejnou místní bitvu mezi znepřátelenými vesnicemi.

Keltové a draci

Podoba keltských draků byla velmi rozmanitá. Častí byli například dvounozí draci se špičatýma ušima a tlamou připomínající zobák ptáky. Občas se keltský drak objevuje vyobrazen jako zamotaný v síti (podobně tomu bylo i v Egyptě). Nejstarší keltské obrazy se nacházejí na opascích a pochvách mečů ze 4. stol. př. n. l. Často jsou tito dravci vyobrazeni v párech. Tisíce let starý symbol draka se objevuje v keltské lyrice a próze:
Toto je ukázka ze ságy o Merlinovi:
Král Vortigern chtěl blízko Snowdonu vybudovat hradní tvrz. Přes noc ale zmizelo vše, co bylo dosud postaveno, včetně nářadí a materiálu. Královi rádcové dali hlavy dohromady a došli k závěru, že se musí obětovat dítě, které nemá otce, aby se jeho krví potřísnily základy pro stavbu hradu. Poslové tedy projížděli zemí, až našli u Caerfyrdinnu (angl. Carmarthen) jednoho chlapce, který neměl otce. Ten však Vortigernovi vysvětlil, že jeho krev nepomůže: Základy stavby hradu totiž vždy zničí jezero pod horou. Vortigern nechal své muže kopat, až skutečně narazili na jezero. Na Merlinův příkaz kopali dál a našli dvě jeskyně, v nichž spali dva draci. Ti se probudili a začali spolu bojovat. Vortigern se ptal Merlina, co to má znamenat. Merlin prohlásil, že to jsou dva národy, červený drak Velšané a žlutí Sasové. Na otázku, kdo zvítězí, se Merlin jen tajemně pousmál a draci pak zmizeli v mlze.
V jiné verzi vidí Merlin červeného draka – a také Artušův emblém, který ho provází při jeho bojích – jako hrdého vítěze.
Ve Walesu je červený drak od roku 1901 národním symbolem a na bílo-zeleném podkladu je od roku 1953 oficiálně vyobrazen na velšské národní vlajce. Tato vlajka s drakem nechybí na žádné slavnostní příležitosti.

Křesťanství

V západních mytologiích je drak míšenec a vyvolává představu zmatku, ze kterého se zrodil. K tomuto mínění přispělo hlavně křesťanství. Zatímco v mnoha starověkých mýtech o stvoření symbolizoval drak dávno překonanou minulost a jeho smrt znamenala nový počátek po chaosu, v křesťanské kultuře symbolizuje drak už jen hřích, vyslaný zlými mocnostmi, aby zničil lidskou duši. Namísto antického héroa, který potírá zlo, nastupuje ve středověku světec – například Jiří nebo Michael. Díky křesťanství (nikoli však jenom kvůli němu) se stal drak vyloženě zlým tvorem, kterého je třeba zabít.
V křesťanských písemnostech (ve většině těch, které se dochovaly) drak splynul s biblickým hadem, je stejně zlý a pokušitelský jako on a dá se obtížně porazit. Boj svatého Jiří s drakem je alegorií vítězství křesťanství nad pohanstvím. Drak údajně žil v jezeře nedaleko libyjské Sileny a vyhrožoval, že město zničí, nedostane-li svůj denní příděl panen. V den příjezdu svatého Jiří byla právě na řadě králova dcera. Po krvavé bitvě Jiří draka udolal, později však byl pro svou víru umučen. Ve skutečnosti byl svatý Jiří opravdu mučedník z počátku 4. století. Jak přišel ke svému postavení patrona Anglie, nikdo neví. Jeho příběh možná rozšířili křižáci vracející se z východu.

Pěkný den přeje Jitka H