Pinokio a Kocour v botách

Novodobý nedřevěný, ale papírový Pinokio ateliérový – jak ses k nám dostal, panáčku?

„Inu, po celoživotní píli, jak se přičinit, abych si groše zasloužil. Usnul jsem v lese a probudil se až v Ateliéru Studánka. Stalo se to asi takto: Já, coby celičký dřevěný, spal jsem jak to poleno. Neprobudil mě ani strašlivý ryk a křik strojů, které kácely les. A kvůli mému dlouhému nosu, podobnému větvi s rostoucími lístky, jsem skončil na hromadě posekaných kmenů a FÍÍÍ, hnedka ze mne byly piliny a potom papír. No nestačil jsem se divit a vyrobila se ze mne veliká role papíru, kterou si pak odvezl Ateliér Studánka. Vyslyšeli mě lidičky, děti a studenti a tiše pochopili, že jsem v ní skrytý. Mám sice v této nové podobě větší rozměr, to abyste mě dobře viděli, jelikož bych rád opět nějaký ten groš pro Studánku získal a odvděčil se jim.‘‘

A co ty kocoure a tvé velké boty, nač je budeš potřebovat? Máme zde vysoko i nízko rychlostní dopravu i dolevu, včetně vysokorychlostní vlny internetu a kdo ví, čeho ještě. „A co když se pod tou tíhou jen malinko zachvěje zem, co pak budete dělat?Já mám své věrné boty, Ateliér dobře ví, proč mi je vytvořil.“