Nil aneb Matka Egypťanů

Žáci ateliéru Studánka se pilně připravují na letní vernisáž, která se bude tématicky věnovat nejstarším obdobím lidstva. Prozkoumáme dobu kamennou, starověké kultury Máyů, Inků a samozřejmě také tajemný Egypt. Bez osobitého přístupu bychom to ale nebyli my. Kromě výtvarných děl tedy píšeme naše vlastní legendy a báje. Následující odstavce tedy čtenáře zavedou do počátků egyptské říše. Jak si vznik tohoto impéria představují naši žáci? Tahle kouzelná povídka vám to prozradí.

V minulém příběhu jsem vám vyprávěla o zrození Země až do dnešní doby. Jelikož to bylo velmi zkrácené, tak se vrátíme do doby, kdy se lidé dohodli s Nebešťany, aby jim dali vodu. Jednoho velmi teplého a slunečného dne se dospělý člověk vydal na výlet na sever od žlutomodré magické skály. Člověk ještě neměl v této době takové zkušenosti s vodou. Ale k tomu později. Bylo všem úplně jasné, že za žlutomodrou skálu nesmí vkročit lidská noha. Nikdo ale nevěděl proč. Člověk s nejistotou vkročil na zakázané území. V srdci však objevil adrenalin a kráčel s horkou hlavou, zpocený ze strachu až k podivuhodnému zakončení země. Toto zakončení vypadalo jako díra v Zemi, v které teče voda. V překladu to byl vodopád.

Člověk, aneb byl tak unaven po dlouhé cestě, si lehnul blízko díry a pořád si něco mumlat a stěžoval si. Tak se mu prosím vás nedivte! Chudáček, byl tak pyšný na sebe, že udělal něco zakázaného a teď z toho nic nemá. Po chvilince tvrdě usnul. I noc byla dokonce tak krásná. Svítilo snad 1000 hvězd a nebe bylo tmavě modré. Člověk však tuto noc nespal dvakrát klidně, ba právě naopak, neustále se převaloval a převaloval a převaloval. No a co se nestalo, když si tak hloupě lehnul na kraj vodopádu?

Samozřejmě že se skutálel dolů. Normální člověk by to dnes nepřežil, ale to bych vám neměla o čem vyprávět! I když ze začátku, co nám Nebešťané dali vodu, voda byla šťastná, a tak dováděla a byla neustále v pohybu. Skákala, odrážela se o skály, no prostě byla doopravdy nebezpečně divoká. Člověk až se dostal do klidnější části řeky, chytnul si okolo plavoucí palmu. Řeka se neustále rozšiřovala a nikde nekončila. Byl tu další den a človíčkovi se zdálo, že čím dál je od domova, tím víc stoupá teplota a tím víc slunce pálí. Za pár hodin byl člověk opravdu hladový a žíznivý. Jeho pokožka byla tmavší a tmavší každým dnem, jeho oči byly unavenější. O čtyři dny později ale člověka konečně vyplavila řeka na břeh.

Lidičky, on byl tak rád, že žije, že začal tancovat. Vypadalo to tak, jak dnes vypadají lidé na hieroglyfech. Bylo to doopravdy vtipné. Měl totiž ztuhlé končetiny, a proto měl ruce nahoru, pokrčené do pravého úhlu, nohy od sebe široce rozkročené. A jak tak tancoval a tancoval, najednou se zastavil v divné poloze. Zastavil se a koukal okolo sebe s vykulenýma očima. Z divné pózy se nějakým divným způsobem hodil o zem a začal křičet néééééééé! Kopal, křičel a brečel. Vypadal jako blázen! Proč to dělal? Když se tak koukal, tak viděl jenom písek, písek, písek a nikde ani živáčka. Byla to vyprahlá pustina  s nesnesitelným horkem. Tak tam seděl smutný s palmou a nikde nic. Za chvíli se mu ale něco omotalo kolem nohy, něco velmi chlupatého.

Kouknul se dolů a nadskočil. Byla to černá kočka se zelenýma očima. On kočku ještě nikdy neviděl. No ale ona byla tak roztomilá. Nechápal ale, kde se tady vzala. Kočka začala utíkat a člověk za ní. Dostali se až k místu, kde rostly nádherné rostliny a vysoké palmy. Člověk byl šťastný a kočce nesmírně poděkoval. Kočka se od něho už nikdy neodtrhla. Pojmenoval ji Isis Venis Nil. Byl ji tak vděčný za záchranu, že podle ní pojmenoval řeku, která ho odnesla na toto překrásné místo. On a jeho kočka se pořádně najedli i napili. Večer si lehnul zpátky na písečnou pláž a velmi se přitom nudil. Zvláštní bylo nebe, každou noc tu byla obloha tmavě modrá a hvězd bylo víc než mnoho. Na zemi našel pár krásných kamenů, které vypadaly jako cihly. Začal z nich stavět nesmyslné stavby. Ta poslední, co postavil, byla pro něj něčím velmi dokonalá a viděl v ní budoucnost. Pro nás by to byl v dnešní době ubohý trojúhelník.

A jak se tak díval na stavbičku, zaspával. Ráno, když se probudil, ohlížel se, jestli se mu to jen nezdálo. Nebyl ještě úplně vzhůru, a tak špatně viděl. Vedle sebe ale zahlédl krásně oblečenou ženu. Myslel si, že se mu to jen zdá, a tak koukal dál. Když si to tak ale nechal projít hlavou, rychle škubnul hlavou zpátky pohledem na ni. Měla černé rovné vlasy po ramena, stejně zastřihnuté, jakoby je někdo do roviny ostříhal. Krásné velké oči, které byly namalované modrou a zlatou barvou. Tmavou pokožku, malou bradu a nos a krásné rty. Na krku měla zlatý obrovský náhrdelník a na sobě bílé lehké šaty. Když se probudila, měla zelené krásné oči. BYLA JAKO BOHYNĚ. Jakoby ji seslalo samo nebe. Akorát že kočička zmizela. A tak mu to bylo jasné. Ona měla úplně stejné oči jako jeho kočka. Nevěděl, jestli má úpal, ale dal by vlastní život na to, že ty oči a tvář už někdy viděl. Zeptal se ženy, jak se jmenuje.

Žena řekla Isis Venis Nil. Člověk byl vážně překvapen a nemohl uvěřit, že je to opravdu ona. Když se jí ptal na jiné otázky, začala mluvit jinou řečí, než mluvil on. Po pár dnech se do ní zamiloval. Zkusil dát její řeč a jeho řeč dohromady a vynalezl nový jazyk, Egyptštinu. Ona mu ale pořád nerozuměla. Jemu z toho bylo na nic. Na další den se šel vykoupat do Nilu. Zkusil se potopit. Najednou tam našel obrovský kámen. Zapomněla sem vám říct, že byl vážně silák, a tak ten kámen jednoduše vytáhl z vody. Když se tak na něho koukal, napadl ho výborný nápad. Zkus vysvětlit Isis Egyptštinu tak, že začne vytesávat do kamene obrázky lidí a zvířat. Byl to skvělý nápad. Později byly tyto obrazy nazvány hieroglyfy. Nejvíce Isis pobavil člověk svým úžasně vtipným ztuhlým tancem, který potom ona sama vytesala do kamene.

Egypťané z jeho příběhu začali uctívat kočku a chytře začali stavět pyramidy. Aby ale zemi mohl někdy někdo dát do pořádku, zvolili si za svou královnu dceru Isis, která se jmenovala Nefertiti. Všichni se přiučili směšnému tanci, který se stal jako hlavní zvyk Egypťanů. Začali na hlavách nosit podivné čepice a chodit velmi zvláštně. Vymysleli si bohy. Proč?

Isis, když se naučila mluvit, všem povyprávěla, jak se z ní stala kočka a jak člověk. Ale to by byl další dlouhý příběh. Řekněme to tak, že Isis byla zakletá do kočky za své zlé činy a přenesena na vyprahlou pustinu. Vysvobodit se mohla jen tak, že někomu pomůže. Ale nikdy nevěřila, že někoho vůbec potká, když ji bohové schválně odnesli na poušť, kde nikdo nikdy nepřijde. Ale měla obrovské štěstí. Pomohla človíčkovi. Bohyně Hathor, což je bohyně lásky, tance a krásy, jí dala neobyčejnou krásu a zpátky svou podobu. Kdo ví, jestli si to Isis jen nevymyslela. Hlavně že Egypt se stal rájem a rájem i zatím zůstal. Jeho historie je plná kouzel a věřte, že bych vám ji ráda celou řekla, ale to bychom tady byli doopravdy hodně dlouho. A tak se stal Nil Nilem a také darem života pro Egypt. Bez něho by Egypt ani neexistoval.

(Šárka, 13 let)